Tichá Noc 1864 - Jakub Smolík, Франц Грубер

Byl rok 1864.

Vojska Unie a konfederace spolu válčila v bratrovražedném boji

a úspěch se přikláněl chvíli na tu, chvíli na onu stranu, jako by se Bůh stále

nemohl rozhodnout,

komu přiřkne vítězství.

Po dlouhých, krvavých bojích

se Potomacká armáda generála Meeda

setkala s armádou Jihu v severní Virginii,

v místě zvaném Calais Forn.

Obě ležení dělila jen divoká a krásná řeka

Rappahannock.

A tak v neustálých přestřelkách zastihl obě armády Štědrý den.

Ten den byl jiný.

Něco zvláštního bylo ve vzduchu

a všichni muži to cítili.

Během dne nepadl ani jediný výstřel.

K slavnostní večeři měli obě armády skoro totéž:

polévku s pár kousky hovězího a trochu sváteční Whisky.

Snesla se tma, vzplály ohně

a před stany na obou stranách řeky se konaly bohoslužby.

A tehdy, tehdy začala kapela 131. indiánského pluku hrát píseň:

«Přistupte blíže, všichni věrní."Jakmile skončila, orchestr Konfederace z druhé

strany řeky začal hrát:

«Ať nám Bůh dá veselosti Páně»

Bylo to zvláštní.

Muži na obou stranách řeky ztichli a poslouchali.

A pak začal orchestr armády generála Lee hrát tu nejkrásnější píseň - Tichou

noc.

A kapela Unie se přidala.

Za hrobového ticha hráli oba orchestry společně jednu

píseň.

A náhle ve všech srdcích přestalo existovat nepřátelství.

Byl Štědrý večer.

Hudba se linula táborem Jihu i Severu

a hladina řeky odrážela všem stejně svit táborových ohňů.

Byla svatá noc.

A tehdy, právě tehdy, když píseň končila- zazněl výstřel.

To jeden jižanský voják se napil Whisky víc, než snesl — a vystřelil přes řeku.

Hornista z kapely Severu klesl k zemi.

Chvíli bylo ohromené ticho.

Které vystřídal zuřivý řev.

Začala oboustranná střelba

a zase bylo hodně mrtvých a raněných.

A bitvy pokračovaly.

Armáda konfederace pak utrpěla v bojích obrovské ztráty

a po několika zoufalých a marných bitvách

se vojska Jihu definitivně vzdala.

Válka skončila.

Já ale vím, že se o výsledku války rozhodlo dřív-

už tehdy o Vánocích roku 1864 na řece Rappahannock

Od té doby, kdy píseň «Tichá noc"přerušil ten jeden hloupý výstřel,

se všechno štěstí obrátilo k Jihu zády.

Bůh se na Jih rozlobil.

A jak to všechno vím?

-----

To já jsem ten voják, co tenkrát v opilosti střílel.

BŮH MI ODPUSŤ!!!

L'anno era il 1864.

Le truppe dell'Unione e della Confederazione combatterono insieme in una battaglia fratricida

e il successo si è appoggiato per un momento su quello, un momento dall'altra parte, come se Dio fosse ancora

non poteva decidere

al quale assegnerà la vittoria.

Dopo lunghe e sanguinose lotte

L'esercito del Potomac del generale Meed

ha incontrato l'esercito del sud nel nord della Virginia,

in un luogo chiamato Calais Forn.

Solo il fiume selvaggio e bello separava entrambi i campi

Rappahannock.

E così, in continue scaramucce, entrambi gli eserciti catturarono il giorno di Natale.

Quel giorno era diverso.

Qualcosa di speciale era nell'aria

e tutti gli uomini lo sentivano.

Non un solo colpo è stato sparato durante il giorno.

Per la cena di gala, entrambi gli eserciti hanno avuto quasi la stessa cosa:

zuppa con qualche pezzo di manzo e un po' di whisky festivo.

Scese l'oscurità, scoppiarono incendi

e le funzioni si tenevano davanti alle tende su entrambi i lati del fiume.

E fu allora che la band del 131° reggimento indiano iniziò a suonare la canzone:

"Avvicinati, tutti fedeli." Una volta terminato, l'Orchestra Confederata del secondo

le sponde del fiume iniziarono a suonare:

"Che Dio ci dia la gioia del Signore"

Era strano.

Gli uomini su entrambe le sponde del fiume tacquero e ascoltarono.

E poi l'orchestra dell'esercito del generale Lee iniziò a suonare la canzone più bella: Silent

notte.

E la band Union si è unita.

In un grave silenzio, le due orchestre suonarono insieme

canzone.

E improvvisamente l'ostilità cessò di esistere in tutti i cuori.

Era la vigilia di Natale.

La musica scorreva attraverso il campo del sud e del nord

e la superficie del fiume rifletteva equamente a tutti il ​​bagliore dei fuochi.

Era una notte santa.

E poi, proprio quando la canzone era finita, è stato sparato un colpo.

Un soldato del sud ha bevuto più whisky di quanto potesse sopportare e ha attraversato il fiume.

Il suonatore di corno della band Severu cadde a terra.

Ci fu un silenzio stordito per un momento.

Che è stato sostituito da un ruggito furioso.

Iniziarono le sparatorie bilaterali

e di nuovo ci furono molti morti e feriti.

E le battaglie sono continuate.

L'esercito confederato ha quindi subito enormi perdite nei combattimenti

e dopo diverse battaglie disperate e futili

le truppe del Sud si arresero definitivamente.

La guerra è finita.

Ma so che l'esito della guerra è stato deciso prima.

già a Natale 1864 sul fiume Rappahannock

Da quando la canzone "Silent Night" ha interrotto quello stupido colpo,

tutta la felicità ha voltato le spalle al sud.

Dio era arrabbiato con il Sud.

E come faccio a sapere tutto questo?

-----

Sono il soldato che ha sparato ubriaco allora.

DIO MI PERDONI !!!