Je to tak dávno - Marpo

Refrén:

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí

A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí

Co když se pódy nikdy nespojí?

Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?

A jen v poklidu stárnout.

A přestat řešit, co si myslí naše vokolí

Bez cizí pomoci a spoustu emocí.

Po rojem voslav, ať tohle neskončí

A s nožem na krku furt nejsme rozhodlí, s lavinou citů totálně bezmocný

Nikdo to netuší, jak je to výjimečný.

Ve vztahu k sobě, někdy tak netečný

Tak to tu sedíme na poli válčení, jak tohle vyřešit, vosudem zničený

Bez kyslíku přežívat s kamenem na plicích.

Všechny ty cesty skončený demisí

Ať mě tu nesoudí, ať mě tu necvičí.

Nechci si stoupnout před kárnou komisí

A všechny ten křik, ticho je hlasitý.

Všechny ty šance, tak trochu zabitý

Rány se nehojí, člověk se nebojí.

Čas běží rychle, jak služba pochodní

Refrén:

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí

A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí

Co když se pódy nikdy nespojí?

Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?

A jen v poklidu stárnout.

A přestat řešit, co si myslí naše vokolí

Chlapa jak já, tohle fakt neskolí.

Šťastnej jsi tak, jaký máš vokolí

My jsme ta rodina křehká jak kaolín, ženem se životem, jak tanky po polích

Hádky tak výbušný, jak pole minový.

A s novým ránem my dva jsme hotový

Myslíš, že dekády jenom tak přebolí a já mám pocit, změny jsou pudový

Jak rána bleskem nabitý vrcholí a sami k sobě byli jsme féroví

Jestli ty momenty jsou navždy ztracený.

Semletý časem, životem znavený

Hledáme řešení, útěky z vězení - to seš za mřížema a tmavý sklepení

Všechny ty rady fakt vypadaj bezcenný.

Jedinej, kdo by mi poradil,

sedí teď v nebesích

Refrén:

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí

A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí

Co když se pódy nikdy nespojí?

Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?

A jen v poklidu stárnout.

A přestat řešit, co si myslí naše vokolí

Refrén:

Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí

A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí

Co když se pódy nikdy nespojí?

Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?

A jen v poklidu stárnout.

A přestat řešit, co si myslí naše vokolí

Coro:

È passato tanto tempo, quando non hai così paura di te stesso

E possiamo gestirlo, le nostre ferite non guariscono affatto

E se i podi non si collegassero mai?

Per sempre in questo triathlon, quindi dimmi dove andare?

E invecchia con calma.

E smettila di occuparti di ciò che pensa la nostra gente

Senza un aiuto esterno e tante emozioni.

Dopo lo sciame, non finiamola

E con un coltello al collo, non siamo determinati, con una valanga di sentimenti, totalmente impotenti

Nessuno sa quanto sia speciale.

In relazione tra loro, a volte così indifferenti

Quindi siamo seduti qui nel campo della guerra, come risolvere questo, distrutto finora

Sopravvivi senza ossigeno con una pietra nei polmoni.

Tutti quei viaggi si sono conclusi con la rassegnazione

Non lasciare che mi giudichi qui, non addestrarmi qui.

Non voglio presentarmi davanti alla commissione disciplinare

E tutte le urla, il silenzio è forte.

Tutte quelle possibilità, un po' uccise

Le ferite non si rimarginano, non si ha paura.

Il tempo scorre veloce mentre le torce di servizio

Coro:

È passato tanto tempo, quando non hai così paura di te stesso

E possiamo gestirlo, le nostre ferite non guariscono affatto

E se i podi non si collegassero mai?

Per sempre in questo triathlon, quindi dimmi dove andare?

E invecchia con calma.

E smettila di occuparti di ciò che pensa la nostra gente

Un ragazzo come me non lo allena davvero.

Sei felice come lo sei intorno

Siamo una famiglia fragile come il caolino, una donna con la vita, come carri armati nei campi

Litigi esplosivi come un campo minato.

E con il nuovo mattino, noi due abbiamo finito

Pensi che i decenni abbiano fatto male e sento che i cambiamenti sono istintivi

Quando la mattina carica di fulmini ha raggiunto il picco e siamo stati onesti con noi stessi

Se quei momenti sono persi per sempre.

Terra per tempo, stanca della vita

Stiamo cercando una soluzione, jailbreak: sei dietro le sbarre e in un sotterraneo oscuro

Tutti quei consigli sembrano davvero inutili.

L'unico che mi consiglierebbe

seduto in paradiso ora

Coro:

È passato tanto tempo, quando non hai così paura di te stesso

E possiamo gestirlo, le nostre ferite non guariscono affatto

E se i podi non si collegassero mai?

Per sempre in questo triathlon, quindi dimmi dove andare?

E invecchia con calma.

E smettila di occuparti di ciò che pensa la nostra gente

Coro:

È passato tanto tempo, quando non hai così paura di te stesso

E possiamo gestirlo, le nostre ferite non guariscono affatto

E se i podi non si collegassero mai?

Per sempre in questo triathlon, quindi dimmi dove andare?

E invecchia con calma.

E smettila di occuparti di ciò che pensa la nostra gente