Mama - Michal David, Frantisek Janecek, Eduard Pergner

Stmívá se a já, sjíždím výtahem,

byl jsem blízko hvězd, v přízemí teď jsem,

blízko hvězd jsem byl, dům je plnej tmy,

já nepůjdu spát, já budu mít sny.

V přízemí vítr šílí, dům je plnej škvír,

já zas nejdu spát, zas mám řeč s mámou,

dlouhou řeč, co končí ráno,

dám si zdát nádhernej sen,

že s mou mámou jdem, někam stoupáme

a pak jdem trávou,

krásnej sen mně bloudí hlavou dál.

Končí ze snů ráj, vítr ztrácí dech,

sen jde na tramvaj a bloudí v podchodech,

bloudí v ulicích, vráží do lidí,

jenže ten můj sen, žádnej nevidí.

V přízemí vítr šílí, dům je plnej škvír,

já zas nejdu spát, zas mám řeč s mámou,

krásnej sen mně bloudí hlavou dál.

Si sta facendo buio e io, scendendo con l'ascensore,

Ero vicino alle stelle, ora sono al piano terra

vicino alle stelle ero, la casa è piena di oscurità

Non andrò a dormire, farò dei sogni.

Di sotto infuria il vento, la casa è piena di crepe,

Non vado a dormire di nuovo, sto parlando di nuovo con mia madre

un lungo discorso che finisce al mattino

fammi sognare un bel sogno

che io e mia madre stiamo andando da qualche parte

e poi cammino attraverso l'erba

un bel sogno vaga nella mia testa.

Il paradiso finisce dai sogni, il vento perde il fiato,

il sogno sale sul tram e vaga nelle metropolitane,

vagare per le strade, urtare la gente

ma nessuno vede il mio sogno.

Di sotto infuria il vento, la casa è piena di crepe,

Non vado a dormire di nuovo, sto parlando di nuovo con mia madre

un bel sogno vaga nella mia testa.