Jen sám... - Olympic, Pavel Vrba, Petr Janda

Kdy už se najdem v ulicích, kdy má se to stát

Z očí mám zas matnici a nemám se rád

Proč se stávám hledáčkem, když nemačkám spoušť

Z krásy, kterou nezmačknem, pak stává se poušť

Možná, že mě zrovna právě míjíš

Ano ty s tím chmýřím na své šíji

Neboj se můj pohled nezabíjí

Jsem sám, teď sám, sám jen sám

Jak tě v té spoustě rozliším všech návleků šál

Tak stojím tichý z nejtišších a čekám tě dál

Možná, že mě zrovna právě míjíš

Ano ty s tím chmýřím na své šíji

Neboj se můj pohled nezabíjí

Jsem sám, teď sám, sám jen sám, sám jen sám, zůstávám

Na matnici oka nezasvítíš

Já tvou blízkost v proudu dívek cítím

Bezbranný jak mimozemšťan E. T

Jsem sám, teď sám, sám jen sám, sám jen sám

Quando saremo in strada, quando dovrebbe succedere?

Ho un aspetto spento e non mi piaccio

Perché divento un mirino quando non tiro l'otturatore

La bellezza in cui non mi infilo poi diventa un deserto

Forse mi stai solo superando

Sì, hai quella peluria sul collo

Non preoccuparti, il mio sguardo non uccide

Sono solo, ora solo, solo solo

Come posso distinguerti da tutte le maniche a scialle

Quindi sto tranquillo dei più silenziosi e ti aspetto

Forse mi stai solo superando

Sì, hai quella peluria sul collo

Non preoccuparti, il mio sguardo non uccide

Sono solo, ora solo, solo solo, solo solo, rimango

Non brillerai sul mascherino dell'occhio

Sento la tua vicinanza nel flusso di ragazze

Indifeso come un alieno E. T

Sono solo, ora solo, solo solo, solo solo