Stará láhev - Olympic, Petr Janda, Václav Fischer

Stará láhev dopitá, zavoskovaná

Je v ní zpráva ukrytá, dobře schovaná

Na vlnách se v bouři zmítá seam a tam jako opilá

Marně o té staré láhvi přemítám kdo ji posílá

Stará láhev od ginu plave a ví svý

Smutnou nese novinu v tichém poselství

Možná, že je štítem hrobky člověka co měl život rád

Ať už na něj na pevníně nečeká smutný adresát

Tak jako se láhev zmítá, tak se zmítá každý z nás

Úlevu nám zdarma skýtá nekonečně dlouhý čas

Předeběhnout ho ani zdání, čas otěže v rukou má

Stará láhev dopitá, zavoskovaná

V oceánu ukrytá, dobře schovaná

Na vlnách se v bouři zmítá sem a tam jako opilá

Marně o té staré láhvi přemítám kdo ji posílá

Stará láhev od ginu plave a ví svý

Smutnou nese novinu v tichém poselství

Možná, že je štítem hrobky člověka kterýho vzal ďas

Námořníka co se smrti neleká když zakývá čas

Čas, čas, čas

Vecchia bottiglia ubriaca, cerata

C'è un messaggio nascosto in esso, ben nascosto

La cucitura svolazza sulle onde e ubriaca lì

Mi chiedo invano della vecchia bottiglia che lo sta inviando

Una vecchia bottiglia di gin galleggia e conosce la sua

Sad porta il giornale in un messaggio muto

Forse è lo scudo della tomba di un uomo che amava la vita

Che il triste destinatario non lo stia aspettando sulla terraferma

Proprio come una bottiglia svolazza, così fa ognuno di noi

Ci dà libero un tempo infinitamente lungo

Non ha modo di sorpassarlo, ha le redini nelle sue mani

Vecchia bottiglia ubriaca, cerata

Nascosto nell'oceano, ben nascosto

Lei agita le onde qua e là come un ubriacone

Mi chiedo invano della vecchia bottiglia che lo sta inviando

Una vecchia bottiglia di gin galleggia e conosce la sua

Sad porta il giornale in un messaggio muto

Forse è lo scudo della tomba dell'uomo che ha preso il monaco

Un marinaio che non teme la morte quando il tempo passa

Tempo, tempo, tempo