Perchta - Panychida

Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt.

Někdy stojí dlouho při dveřích,

až pojednou vkročí náhle, znenadání.

Někdy však se ohlašuje, nežli života

ukrátí.

Taková bývala víra a jest, že se ukazují znamení nastávající smrti,

že slýchat podivné zvuky, jež věští blížící se poslední chvíle.

Hlas sejčka, tajemné zaklepání nebo zvuk, jak by někdo prutem švihl po dveřích,

po okně, nebo jiné oznamují blízké skonání.

To jsou znamení obecná.

Některým však rodům prý zvláštní znamení hlásila, že někdo z nich odejde

cestou všech lidí.

Tak měl-li kdo ze zemanů Strojetických zemřít, uviděl bílého vrabce,

kdo z Příchovských, ten uslyšel pojednou troubení lovci trouby,

láni psů a řehot koní.

Když na hradě Rabí veliká černá skříň počala se náhle,

zničehonic otřásat, když temný hluk z ní vycházel, tu jistě pak záhy smrtí

sešel někdo z Dlouhovesských, Častolarů nebo Chanovských.

Černínové před smrtí

slýchali podivný zvuk, jako by někdo písek nebo štěrk sypal, Lobkovicové hlas

zvonků, a když někdo z Kolovratů měl zhasnout, potil se v Ročovském kostele

náhrobní kámen, pod nímž odpočíval jejich předek, někdy za Karla IV.

na slovo vzatý.

Některým rodům se zjevovala bílá paní.

Kdykoliv se ukázala, mohli se v těch místech nadít nějaké události,

veselé nebo smutné.

Buď se někdo narodil, nebo zemřel, nebo svatby slaveny v

tom rodě.

A vždycky se zjevila v bělostném obleku, paní vážná, urostlé postavy,

majíc hlavu rouškou zavitu jako vdova.

Jen když něco žalostného nastávalo,

mívala prý na rukou černé rukavičky.

Zjevovala se v různou dobu: někdy v pravé poledne, nejčastěji v noci.

A tu zněl její hlas jako ševel, jako tichého větru vání.

Giorno dopo giorno, estate dopo estate e infine la morte.

A volte sta alla porta per molto tempo,

quando all'improvviso interviene all'improvviso, all'improvviso.

Tuttavia, a volte viene segnalato prima della vita

taglierà.

Tale era la fede, e si stanno manifestando i segni della prossima morte,

che si sentono strani suoni che predicono l'avvicinarsi dell'ultimo momento.

La voce di una seminatrice, un bussare misterioso o il suono di qualcuno che fa oscillare un'asta attraverso la porta,

dopo la finestra, o altri annunciano la fine imminente.

Questi sono segni generali.

Tuttavia, si dice che alcune famiglie abbiano segnalato uno strano segno che uno di loro sarebbe andato via

il cammino di tutte le persone.

Quindi, se uno dei contadini degli Strojetiti doveva morire, vedeva un passero bianco,

che tra la gente di Příchov udì i cacciatori di trombe,

cani e cavalli ruggenti.

Quando un grande armadio nero iniziò improvvisamente al castello di Rabbi,

all'improvviso tremando mentre il rumore oscuro proveniva da lei, sarebbe sicuramente morta presto

qualcuno di Dlouhovesský, Častollars o Chanovský ha incontrato.

Czernins prima della morte

udirono uno strano suono, come se qualcuno stesse versando sabbia o ghiaia, la voce dei Lobkices

campane, e quando uno dei Kolovrat doveva uscire, sudava nella chiesa di Ročov

lapide, sotto la quale riposava il loro antenato, a volte sotto Carlo IV.

alla parola presa.

Ad alcune famiglie è apparsa una signora bianca.

Ogni volta che si faceva vivo, potevano esserci degli eventi in quei luoghi,

felice o triste.

O qualcuno è nato o morto, o si celebrano i matrimoni

quel genere.

E appariva sempre in abito bianco, una signora seria, formosa,

avendo il capo fasciato come una vedova.

Solo quando è successo qualcosa di patetico

si diceva che avesse guanti neri sulle mani.

È apparsa in momenti diversi: a volte a mezzogiorno, il più delle volte di notte.

E poi la sua voce suonò come un fruscio, come un leggero vento che soffia.