Ptáče - Raduza

Vyletělo malé ptáče

zachvělo se listoví

v prak vložilo kámen práče

že jedinou větou ví

stejně láska, jako bitva

může náhle započít

můžem marně silou plýtvat

nebo minci v ruce otočit

Vyletělo ptáče z lesa

vzneslo se výš poprvé

ruka s prakem dolů klesá

lásko moje, potrvej

možná jsme tu jenom na skok

než do lesů bude mžít

miluj mě, vždyť nevíš lásko

jak dlouho ještě budem žít

Probudilo ptáče Vesnu

s prvním jarním skřivanem

vítr vane jako ve snu

kéž tě ke mně přivane

přijď za mnou dnes, ne až zítra

večeře je na stole

možná nedožijem jitra

a možná jsme tu na sto let

Uccellini volarono via

il fogliame tremava

mise una pietra da bucato nella fionda

che sa in una frase

tanto amore quanto battaglia

potrebbe iniziare all'improvviso

possiamo sprecare forza invano

o girare la moneta in mano

Gli uccelli volarono fuori dalla foresta

è salito più in alto per la prima volta

mano con la fionda che cade

amore mio, persevera

forse siamo qui solo per saltare

prima che le foreste strizzino gli occhi

amami, tu non conosci l'amore

quanto vivremo

Svegliò gli uccelli di Vesna

con la prima allodola primaverile

il vento soffia come in un sogno

possa portarti da me

vieni con me oggi, non domani

la cena è in tavola

forse non vivrò abbastanza per vedere domani

e forse siamo qui da cent'anni