Zvony - Zrní

Celý den trmácel se polem

vysokou trávou

Putoval za tajemstvím v kopcích

v šeptání modřínových větví

Kostelní světlo mezi stromy

jak lesní slova pevný sloupy kmenů stojí

Sivou bránou vešel dovnitř

malinovým proutím

Zpomaloval až zůstal klidně stát

v tom porozuměl náhle řeči zvířat

Lehce, jak prachový peří

kývání větví, slova do sebe se skládají

Stál pak tiše v srdci lesa

celým lesem dýchal

Sám je tou pravdou kterou hledal

pak na něj shora voda padá

Rozkládá svoje první větve

kůže je kůrou, oči jsou dokořán

Toho, kdo mezi stromy vstoupil

Sám sebe se pochopil

Ha inciampato per il campo tutto il giorno

erba alta

Vagò per i segreti sulle colline

in sussurri rami di larice

Luce della chiesa tra gli alberi

come stanno le parole della foresta saldi pilastri di tronchi

Entrò attraverso il cancello grigio

vimini di lampone

Rallentò finché non si fermò

improvvisamente capì il linguaggio degli animali

Leggermente come una piuma

ondeggiando i rami, le parole insieme

Poi si fermò in silenzio nel cuore della foresta

respirò attraverso la foresta

Lui stesso è la verità che stava cercando

poi l'acqua cade su di esso dall'alto

Decompone i suoi primi rami

la pelle è corteccia, gli occhi sono spalancati

Quello che è entrato negli alberi

Ha capito se stesso