Jsem - Aneta Langerova

Místy v krajinách

Stopy v cizích tvářích

V podvědomí

Strach

Jsem

Teplem v peřinách

Střepy pod polštáři

Už ne sebevrah

Jen člověk

Beze jmen

Když mi odpouštíš

Pohybem dlaní probudíš den

Ale nejsi blíž

Jen připomínáš

Kým jsem

Světluška zimních rán

Vítr z dvou světových stran

Bezbarvá hladina vod

Člověk v mém těle je sám

Vkrádá se pod víčka tam

Kde bez břehů protékám a mizím

Ničí bytost v tmách

Ničí tón v ozvěnách

Ční z vodních řas

Tvůj stín

Peruť víří prach

Z rtuti čtu ti v snách

Až rty ztlumí hlas

Ti prozradím

Jsem

Světluška zimních rán

Vítr z dvou světových stran

Bezbarvá hladina vod

Člověk v mém těle je sám

Vkrádá se pod víčka tam

Kde bez břehů protékám

Z nenarozených květů kopretin

Z dvou různých světů z pleti konkubín

Spletitá cesta k cíli

S oslněním i s chutí stát se tím

Co dávno je tu, co sama nevidím

Nechci přestat, dokuď jsme živí

Sen

Světlušky zimních rán

Vítr z dvou světových stran

Bezbarvá hladina vod

Člověk v mém těle je sám

Vkrádá se pod víčka tam

Kde bez břehů protékám a mizím

Luoghi nei paesi

Tracce sui volti degli estranei

Nel subconscio

Paura

sono

Calore nei piumini

Frammenti sotto i cuscini

Non più suicidio

Solo un essere umano

Nessun nome

Quando mi perdoni

Ti svegli la giornata con il movimento dei palmi delle mani

Ma tu non sei più vicino

Stai solo ricordando

Mentre lo sono

Mattina d'inverno della lucciola

Vento da due lati del mondo

Livello dell'acqua incolore

L'uomo nel mio corpo è solo

Si insinua sotto le palpebre lì

Dove scorro e scompaio senza sponde

Distrugge la creatura nell'oscurità

Distrugge il tono negli echi

Sorge dalle alghe

La tua ombra

Il vortice fa vorticare polvere

Ti leggo nel mercurio dai sogni

Quando le sue labbra smorzano la sua voce

Ti dirò

sono

Mattina d'inverno della lucciola

Vento da due lati del mondo

Livello dell'acqua incolore

L'uomo nel mio corpo è solo

Si insinua sotto le palpebre lì

Dove corro senza sponde

Dai fiori di margherita non ancora nati

Da due mondi diversi di pelle di concubina

Via aggrovigliata verso l'obiettivo

Con lo sguardo e il desiderio di diventarlo

Quanto tempo fa, non mi vedo

Non voglio fermarmi finché siamo vivi

Sognare

Mattina d'inverno delle lucciole

Vento da due lati del mondo

Livello dell'acqua incolore

L'uomo nel mio corpo è solo

Si insinua sotto le palpebre lì

Dove scorro e scompaio senza sponde