Ke hvězdám - Helena Vondráčková, Zdenek Borovec, Pět strýců Luďka Švábenského (Strýci)

Kdo výš, kdo dál, co stále snílky láká

v bouři k dálkám plout.

Víc chtít a znát, sám vládnout křídly ptáka,

spoutat říční proud.

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz,

smích, pláč.

Ke hvězdám, bludným svítilnám,

které zvou: «Pojď k nám

tou tmou.».

Syn tvůj či můj, ten zmůže dávné přání,

vůni dálkám krást,

už být hvězd pán a vrýt do prázdných plání

čáry dlouhých brázd.

Ke hvězdám s velkou výpravou,

cestou lákavou,

dál, dál.

Ke hvězdám, kráskám půlnočním

já se vznášet smím

dík snům.

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz,

smích, pláč.

Ke hvězdám, bludným svítilnám,

které zvou: «Pojď k nám

tou tmou.».

Ke hvězdám něco táhne nás,

je v nich žár i mráz.

Chi più in alto, chi dopo, cosa attrae ancora i sognatori

navigare nella tempesta in lontananza.

Di più da volere e da sapere, per governare le ali di un uccello,

incatenare la corrente del fiume.

Qualcosa ci sta attirando verso le stelle,

c'è calore e gelo in loro,

ridere, piangere.

Alle stelle, le lampade vaganti,

che invitano: «Venite a noi

quel buio.».

Figlio tuo o mio, colui che darà un antico desiderio,

rubare l'odore da lontano,

non essere più il signore delle stelle e scavare nelle pianure vuote

linee di lunghi solchi.

Verso le stelle con una grande spedizione,

in modo seducente,

di più di più.

Alle stelle, bellezze di mezzanotte

posso galleggiare

grazie ai sogni.

Qualcosa ci sta attirando verso le stelle,

c'è calore e gelo in loro,

ridere, piangere.

Alle stelle, le lampade vaganti,

che invitano: «Venite a noi

quel buio.».

Qualcosa ci sta attirando verso le stelle,

c'è calore e gelo in loro.