Klášterní zvon - Helena Vondráčková

Náš les je dnes vlídný

a z dálky zní klekání.

Svět zdá se nám bídný,

když pokleká k pokání.

A žádá louky o milost,

že vzal jim déšť a sníh,

města vystavěl místo nich,

velká.

A les mu dnes dává

rozhřešení, v pokání.

Že vzal jsi ptáčkům hnízda ptačí,

těžký hřích máš.

(těžký hřích)

A myslíš si, že nám teď stačí,

když pláč předstíráš.

Jdi do kláštera s bílou věží,

jak zbloudilý mnich.

(tam zkus odčinit svůj hřích)

Až uslyšíš zpívat

klášterní zvon, má smutný tón,

klášterní zvon, zní jako ston,

klášterní zvon, má smutný tón,

klášterní zvon, zní jako ston,

klášterní zvon,

klášterní zvon,

klášterní zvon.

Ten zvon má tón dlouhý,

snad milión a pár let.

On úkol má pouhý,

hlídati tvůj, světe, svět.

Z té touhy může růže kvést

a stromy plody nést, zítra jako dnes

dál a dál zpívá

To já jen tak snívám,

když z dálky zní klekání.

La nostra foresta è dolce oggi

e da lontano suona come un inginocchiarsi.

Il mondo ci sembra miserabile,

quando si inginocchia per pentirsi.

E chiede pietà ai prati,

che ha portato via pioggia e neve,

città costruite al loro posto,

grande.

E la foresta glielo regala oggi

assoluzione, nel pentimento.

Che hai preso i nidi degli uccelli,

hai un grave peccato.

(peccato grave)

E pensi che sia abbastanza per noi ora,

quando fai finta di piangere.

Vai al convento con la torre bianca,

come un monaco randagio.

(prova a espiare il tuo peccato lì)

Quando li senti cantare

campana del monastero, ha un tono triste,

la campana del monastero suona come una pietra,

campana del monastero, ha un tono triste,

la campana del monastero suona come una pietra,

campana del monastero,

campana del monastero,

campana del monastero.

La campana ha un suono lungo,

forse un milione e qualche anno.

ha un compito,

custodisci il tuo mondo.

Da quel desiderio, la rosa può sbocciare

e gli alberi portano frutto, domani come oggi

ancora e ancora cantando

Sto solo sognando

quando inginocchiarsi suona da lontano.