Kopretiny - Helena Vondráčková

Stříbrná řeka

uléhá k spánku,

účesy stromů

když obarví stín,

když meze voní

jak po heřmánku,

soumrakem svítí

jen bílé hvězdy kopretin.

Loudám se loukou,

tiše si pískám,

čeká mě trávy

vyhřátý klín,

brouzdám se rosou,

než dojdu k lískám,

utrhnu cestou

jednu z těch bílých kopretin.

Potom se zeptám bílých lístků,

jestli to na tebe prozradí,

až budou padat do žlutého písku,

jestli mně dobře poradí.

Mám mě rád

či nemá mě rád,

trhám je hlava nehlava,

má mě rád

či nemá mě rád,

můj hlas mně selhává.

Vracím se zpátky,

tiše si pískám

písničku pro můj

holčičí vkus,

brouzdám se rosou,

než dojdu k lískám,

vytáhnou zatím

na nebe hvězdy velký vůz.

Fiume d'argento

va a dormire

acconciature ad albero

quando dipinge un'ombra,

quando i limiti odorano

come dopo la camomilla

è acceso al tramonto

solo stelle margherite bianche.

Sto rilassandomi con un prato,

fischio piano,

l'erba mi sta aspettando

cuneo riscaldato,

Sto guadando la rugiada,

prima di arrivare alle nocciole,

Strapperò la strada

una di quelle margherite bianche.

Poi chiedo i biglietti bianchi,

se te lo dice

quando cadono nella sabbia gialla,

se mi consiglia bene.

amo me stesso

non gli piaccio

sono un mal di testa,

gli piaccio

non gli piaccio

la mia voce mi sta deludendo.

Sto tornando

fischio piano

canzone per il mio

gusto femminile,

Sto guadando la rugiada,

prima di arrivare alle nocciole,

tirare fuori ancora

nel cielo stelle un grosso camion.