Provazochodci - Václav Neckář, Helena Vondráčková

Silnicí se koník vláčí

s maringotkou nízkou,

táhne za ní stožár dlouhý,

jednou městem, vískou.

Dál, dál, dálkou,

dál, dál, dálkou.

Pan Rossini má dva syny

se svou krásnou ženou.

Po provaze denně kráčí,

kam se mráčky ženou.

Dál jdou dálkou,

dál, dál, dálkou, dálkou.

Ve výšce závratné,

ti dá svůj strach jen za vstupné.

Provazochodci jako ptáci

mají stejný úděl.

Jenže lidé naneštěstí

nemají pár křídel.

Dál jdou dálkou,

dál, dál, dálkou, dálkou.

Jedinkrát,

špatný krok

a dál tě už čeká jen pád.

Jedinkrát,

je to rok,

jak anděl, co nemusí se bát.

Jako blesk,

na zem sjel

a nechápal, proč v očích má už navždy klid.

A proč křičí

všichni lidé?

Proč se náhle přou, kdo z nich to viděl líp?

V záři světel na náměstí,

když na provaz vkročí,

cítí jak ho rozhoupává tisíc lačných očí.

Dál jdou dálkou,

dál, dál, dálkou.

Il pony si trascina lungo la strada

con roulotte bassa,

tira dietro di sé un lungo palo,

una città, un villaggio.

Su, su, su,

su, su, su.

Il signor Rossini ha due figli

con la sua bella moglie.

Cammina sulla corda ogni giorno,

dove vanno le nuvole.

continuano ad andare,

su, su, su, su, su.

Ad un'altezza vertiginosa,

darà la sua paura solo per l'ammissione.

I funamboli amano gli uccelli

hanno la stessa sorte.

Ma le persone lo sono purtroppo

non hanno un paio di ali.

continuano ad andare,

su, su, su, su, su.

Una volta,

mossa sbagliata

e poi solo l'autunno ti aspetta.

Una volta,

è passato un anno

come un angelo che non deve preoccuparsi.

Come un fulmine,

cadde a terra

e non capiva perché aveva la pace negli occhi per sempre.

E perché stanno gridando

tutte le persone?

Perché improvvisamente discutono su chi di loro l'ha visto meglio?

Nel bagliore delle luci nella piazza,

quando calpesta la corda,

si sente dondolare da mille occhi affamati.

continuano ad andare,

su, su, su.