Zlatá monstrance - Helena Vondráčková

To slunce je mou zlatou monstrancí,

co při mši ranní zdvíhá den.

Dlouhý spaní odnesou skřivánci

a já dám svou tvář slunci v plén.

Spánek vrátím tam, kam náleží,

jak velí půjčovní řád.

Žiju a tím o sny neběží,

já na slunci dál chci se hřát.

Ať každodenně s bláznivou nadějí

ptáci zapějí, že prý těch slunci je víc.

Kouzelnou finesou prý jich přinesou

zítra třeba na tisíc.

Já jim v tom nebráním,

hlavu zakláním,

prohlížím šmolkovej tyl.

Jedno mi postačí, když se nemračí

a když já jsem jeho cíl, ten cíl.

To slunce je mým zlatým kalichem,

co při mši ranní zdvíhá den.

Dlouhý spaní odhodím se smíchem

a pak utíkám rychle ven.

Nohy smáčí rosa průsvitná,

slunce den zdvíhá výš.

Ptám se já,

čím jsem tak bezcitná,

že pro slunce snům zamknu mříž.

Ať každodenně s bláznivou nadějí

ptáci zapějí, že prý těch slunci je víc.

Kouzelnou finesou prý ji přinesou

zítra třeba na tisíc.

Já jim v tom nebráním,

hlavu zakláním,

prohlížím šmolkovej tyl.

Jedno mi postačí, když se nemračí

a když já jsem jeho cíl, ten cíl.

Na, na, na, na…

Il sole è il mio ostensorio d'oro,

ciò che risolleva la giornata alla messa del mattino.

Le allodole portano via il lungo sonno

e metterò la mia faccia al sole in plenaria.

Tornerò il sonno dov'è,

come dettato dalla normativa sui prestiti.

Vivo e quindi non scappo dai sogni,

Voglio stare al caldo al sole.

Andiamo ogni giorno con una speranza folle

gli uccelli canteranno che c'è di più nel sole.

Si dice che li portino con una finezza magica

forse mille domani.

non li fermo

chino la testa,

Sto guardando il tulle dei puffi.

Una cosa mi basta se non si acciglia

e se io sono il suo obiettivo, quell'obiettivo.

Quel sole è la mia coppa d'oro,

ciò che risolleva la giornata alla messa del mattino.

Getto via il mio lungo sonno con una risata

e poi esaurisco velocemente.

I piedi sono bagnati di rugiada traslucida,

il sole sorge più in alto.

Chiedo

cosa mi rende così insensibile

che bloccherò la griglia per il sole.

Andiamo ogni giorno con una speranza folle

gli uccelli canteranno che c'è di più nel sole.

Si dice che lo porteranno con una finezza magica

forse mille domani.

non li fermo

chino la testa,

Sto guardando il tulle dei puffi.

Una cosa mi basta se non si acciglia

e se io sono il suo obiettivo, quell'obiettivo.

Na, na, na, na...