Slza z tváře padá - Helena Vondráčková

Slza z tváře padá a té já se ptám,

pročpak já ač tak mladá jen zármutek mám.

Proč mi víno chutná jak hlína a blín,

proč jen já jsem tak smutná

a mám v duši stín.

Měl by v moll hrát klavír

a vlát černý flór.

V mé komnatě zní jen církevní chór.

Proč mě stále studí a tísní ten chlad

a proč pláčem se budím,

když mám k ránu spát, a spát…

Kdo ten můj žal vyléčí,

kdo má na bolest fáč?

Nikdo jiný nepředčí

ten můj zoufalý pláč.

Nikdo jiný nepředčí

Můj pláč, můj pláč

ten můj smutný pláč.

Nač jste páni učení,

no nač, řekněte nač,

když se ve smích nezmění,

ten můj zoufalý pláč.

Když se ve smích nezmění

můj pláč, můj pláč,

ten můj smutný pláč…

Ach ouvej, můj bože,

můj bože na nebesích,

nás už ten smutek děsí.

Já nevím, jak říkám,

já se snad uvzlykám.

Una lacrima le scende dal viso e glielo chiedo

perché sono anche così triste di essere così giovane.

Perché il vino ha il sapore dell'argilla e dell'argilla,

perché sono così triste

e ho un'ombra nella mia anima.

Dovrebbe suonare il pianoforte in minore

e vola la flora nera.

Solo il coro della chiesa suona nella mia stanza.

Perché è ancora freddo e angosciante per me

e perché sto piangendo

quando devo dormire la mattina e dormire...

Chi curerà il mio dolore,

chi ha il dolore?

Nessun altro è avanti

il mio grido disperato.

Nessun altro è avanti

Il mio pianto, il mio pianto

il mio triste grido.

Perché stai imparando,

perché dire

quando le risate non cambiano,

il mio grido disperato.

Quando la risata non cambia

il mio pianto il mio pianto

il mio pianto triste...

Oh mio Dio

mio dio in paradiso

la tristezza già ci spaventa.

Non so cosa sto dicendo

Probabilmente rimarrò bloccato.