Za Tvou Bárkou - Helena Vondráčková

Za tvou bárkou dívka hledí,

smutně hledí k zádi bárky,

když se obzor barví mědí,

vzpomíná na tvoje dárky,

vzpomíná bez ustání.

Ani s půlnocí neusíná,

marně volá - smilování,

oči utírá, ruce spíná,

že už nemá milování.

Ráno prosí, večer čeká,

jestli spatří tvoji bárku,

chvíli pláče, chvíli kleká

s modlitbou k svatému Marku,

on tě má nazpátek dát.

Až se plachty tvé někde svinou,

půjdeš s jinou, nebudeš znát,

že se utrápí tvojí vinou

jedna z dívek, cos ji měl rád,

že se utrápí tvojí vinou

jedna z dívek, cos ji měl rád.

Dietro la tua chiatta, la ragazza fissa,

fissa tristemente la poppa della chiatta,

quando l'orizzonte diventa rame,

ricorda i tuoi doni

ricorda incessantemente.

Non dorme nemmeno a mezzanotte,

chiama invano: misericordia,

si asciuga gli occhi, si stringono le mani,

che non ha più amore.

Al mattino prega, la sera aspetta,

se vede la tua chiatta,

piange per un po', per un po' si inginocchia

con la preghiera a San Marco,

ti deve restituire.

Quando le tue vele rotolano da qualche parte,

vai con un altro che non conosci

che è tormentato dalla tua colpa

una delle ragazze che ti piaceva

che è tormentato dalla tua colpa

una delle ragazze che ti piaceva.