Můj přítel odjel - Karel Zich, Zdenek Borovec, Bezinky

Muž, holé nic,

u slepých kolejnic

seděl sám, seděl sám.

Měl v očích lesk,

pane, Vás trápí stesk,

co je Vám, co je Vám?

Muž zůstal ohnut v kříži,

jako když jej tíží

hrozný sen, hrozný sen.

Pak míli za konečnou

s tváří téměř mléčnou

pravil jen:

«Můj přítel odjel,

teď jsem sám.

Můj přítel odjel,

nevím kam, nevím kam?»

Hej, ženo druha mého

nenechej ho samotného žít,

žít jenom tak.

Pocit by měl,

že mu tím odjel

poslední možný vlak.

Pro svůdnou šíji bílou

neopusť svou milou

nikdy víc, nikdy už.

Ať Tvoje láska velká

nezoufá a nelká

jak ten muž.

Můj přítel odjel, teď jsem sám.

Tvůj přítel odjel, nevím kam, nevím kam?

Můj přítel odjel, teď jsem sám.

Tvůj přítel odjel, nevím kam,

nevím kam, nevím kam?!

Amico, niente nudo

a binari ciechi

seduto da solo seduto da solo

Aveva un luccichio negli occhi

signore, avete nostalgia di casa

cosa c'è di sbagliato in te cosa c'è di sbagliato in te

L'uomo rimase curvo sulla croce,

come se lo appesantisse

brutto sogno brutto sogno

Poi un miglio da percorrere

con una faccia quasi lattiginosa

ha appena detto:

«Il mio amico se n'è andato,

ora sono solo

il mio amico se n'è andato

Non so dove, non so dove?»

Ehi, la moglie del mio amico

non lasciarlo vivere da solo

basta vivere così.

Dovrebbe sentire

che se l'è cavata

ultimo treno possibile.

Per un seducente collo bianco

non lasciare il tuo amore

mai più, mai più.

Possa il tuo amore essere grande

non si dispera e non piange

come l'uomo

Il mio ragazzo se n'è andato, ora sono sola.

Il tuo ragazzo se n'è andato, non so dove, non so dove?

Il mio ragazzo se n'è andato, ora sono sola.

Il tuo amico è andato, non so dove

Non so dove, non so dove?!