Cesta - Krystof, Tomas Klus

Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát

Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají

Kus něhy ti za nehty slíbí a dají víc síly se prát

Na dně víc dávat, než brát

A i když se vleče a je schůdná jen v kleče

Donutí přestat se zbytečně ptát

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky

Co řvou, že už mi doma neotevřou

Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát

Mít svůj chodník slávy a před sebou davy

A přes zkroucená záda být součástí stáda

Ale zpívat a hrát, kotníky líbat a stát

Na křídlech všech slavíků a už jen tak ze zvyku

Přestat se zbytečně ptát

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky

Co řvou, že už mi doma neotevřou

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky

Co řvou, že už mi doma neotevřou

In quel modo, in quella direzione, sarei dovuto andare molto tempo fa

Quando nevica, è difficile da fare, ma poi la neve si scioglie

Ti promettono un pezzo di tenerezza e ti danno più forza per lavarti

In fondo, dai più che prendere

E anche se si trascina ed è percorribile solo in posizione inginocchiata

Lo costringe a smettere di chiedere inutilmente

Se mi avvicino alla meta, quanta fede mi resta

Dove sono le barriere che giacciono per me nell'oscurità?

Sia che io stia indietreggiando e sprecando le linee

Quello che dicono non mi apriranno più a casa

Oppure segui il flusso, con uno schiocco di dita per iniziare subito a ridere

Avere il tuo cammino di fama e la folla di fronte a te

E attraverso la schiena contorta per far parte della mandria

Ma canta e suona, le caviglie si baciano e si alzano

Sulle ali di tutti gli usignoli e solo per abitudine

Smettila di chiedere inutilmente

Se mi avvicino alla meta, quanta fede mi resta

Dove sono le barriere che giacciono per me nell'oscurità?

Sia che io stia indietreggiando e sprecando le linee

Quello che dicono non mi apriranno più a casa

Se mi avvicino alla meta, quanta fede mi resta

Dove sono le barriere che giacciono per me nell'oscurità?

Sia che io stia indietreggiando e sprecando le linee

Quello che dicono non mi apriranno più a casa