AsiJat a Eva - Tomas Klus

Hulákat na lesy kdesi v chráněných krajinách,

v snách i v peřinách,

v bezprostřední blízkosti lítosti se vracím přes mosty,

kde bouří řeka a čeká,

až pohltí člověka v celé jeho kráse a nepochopitelnosti,

zdá se, že jsme hosty ve zlých časech.

Napsal jsem na zeď všechna svá cizí jména,

abych zůstal tvým jediným mezi všema,

náhodnýma, nehodnýma, hold nýmand.

V tom sevření vře ve mně nečitelnost svazku,

neb s nohama nad zemí děláš s každým lásku,

upřímnou soustrast, sounáležitosti,

má soukromá pasti, kurtizáno cudnosti.

Jsem asi jat, daleko od domova

a ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsem asi jat, daleko od domova

a ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsem komorník v tvém předpokoji slasti,

sborník citátů a citů bez tvé účasti.

Samaritán, vždy když sama jsi tam.

Mám strach.

Tak třeba z nejistoty,

z toho, že nejsi to ty,

kdo průsvitnou dlaní mi míří do cizoty,

jsi múzou tónotepců,

jsi ryté písmo slepců.

Jsem stopař,

jsem slovo tajenkáře,

jsem vzkaz na zrcadle psaný v páře,

jsem číslo, co půjčenou tužkou píšeš do diáře.

Nářez!

Neřešitelných maličkostí,

ví Bůh, že vášeň a výbuchy zlosti

jsou nedílnou součástí pospolitosti dvou lidí.

Vidím, jak visím na ocelovým lanku,

jak s úspěchem ožíráš mou tělesnou schránku,

vánku vlhkých nocí,

stékám po tvých bocích…

Jsem asi jat, daleko od domova

a ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsem asi jat, daleko od domova

a ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsme dva obrysy,

črty černou tuší,

vzpomeň, jak kdysi hledalas' spřízněnou duši

a teď jsi autorka příběhů pro zralé muže.

Jsem bez dechu,

skrytý mezi patry,

hledáš útěchu a vklad je nenávratný.

Zatím nerozhodně bloudíš po dně,

pojď mě strhnout s sebou.

Život bez hranic přesně podle slepé mapky,

chtělas' víc a teď to chceš vzít zpátky,

má milá, mámivá

má milá, mazlivá…

Jsem asi jat, daleko od domova

a ty roštěnka z žebra Adamova.

Jsem asi jat, daleko od domova

a ty roštěnka z žebra Adamova.

Urlando alle foreste da qualche parte in paesi protetti,

nei sogni e nei piumini,

nelle immediate vicinanze del rimpianto torno attraverso i ponti,

dove il fiume insorge e aspetta,

quando divora l'uomo in tutta la sua bellezza e incomprensibilità,

Sembra che siamo ospiti in tempi difficili.

Ho scritto tutti i miei nomi stranieri sul muro,

rimanere il tuo unico tra tutti

casuale, indegno, omaggio a nýmand.

In quella presa ribolle in me l'illeggibilità del vincolo,

perché con i piedi sopra la terra ami con tutti,

sincere condoglianze, appartenenza,

ha una trappola privata, una castità cortigiana.

Probabilmente mi hanno portato via da casa

e tu dalla costola di Adamo.

Probabilmente mi hanno portato via da casa

e tu dalla costola di Adamo.

Sono il maggiordomo nella tua sala del piacere,

antologia di citazioni ed emozioni senza la tua partecipazione.

Samaritano, ogni volta che sei lì da solo.

Ho paura.

Ad esempio, per incertezza,

che non sei tu

che indica una strana mano con il mio palmo traslucido,

sei una musa dei tonici,

sei una fonte incisa dei ciechi.

sono un inseguitore,

Sono la parola del segretario,

Ho un messaggio sullo specchio scritto in vapore,

Sono il numero che scrivi nel tuo diario con una matita presa in prestito.

Taglio!

sciocchezze intrattabili,

Dio conosce la passione e gli scoppi di rabbia

sono parte integrante delle due persone insieme.

Mi vedo appeso a un filo d'acciaio,

come fai a mangiare con successo il mio guscio corporeo,

brezza nelle notti umide,

Sto correndo lungo i tuoi fianchi...

Probabilmente mi hanno portato via da casa

e tu dalla costola di Adamo.

Probabilmente mi hanno portato via da casa

e tu dalla costola di Adamo.

Siamo due contorni,

dispone di inchiostro nero,

ricorda come una volta hai cercato un'anima gemella

e ora sei l'autore di storie per uomini maturi.

Sono senza fiato

nascosto tra i piani,

cerchi conforto e il deposito non è rimborsabile.

Stai ancora vagando in fondo,

vieni portami con te.

La vita senza confini esattamente secondo la mappa cieca,

volevi di più e ora vuoi riprendertelo,

mio caro, affettuoso

mio gentile, coccolone...

Probabilmente mi hanno portato via da casa

e tu dalla costola di Adamo.

Probabilmente mi hanno portato via da casa

e tu dalla costola di Adamo.