Kfjetina - Tomas Klus

Z lidí se stávaj dospělí

Protože není dost pochopení

A měním se taky já

Tou dobou sním

Pod muší křídla se schovávát vždycky

Když tuší že prší na duši

Z nadzemských výšek mi zámává

A srdce buší

Je kfjetina a jediná

Co věří

Že zvěři dá se věřit

Že natrnitým keři nedá se spát

Uprostřed nebe je díra

A právě víra v ní ji otevírá

Posun s cizích světů

Jak střela kolometu

Podléhám ti, podléhám ti

A ty jsi ta

Láhev nedopitá

Skrytá v krytu trilobita

Na hrotu pera mám větu

Která zůstane do večera

Nevyřčena, jinak ztácí cenu

Nechci být autorem frází

Jak voda z prolomených hrází

Unášíš mě, unášíš mě

Na tisíc malej kousků rozložim si svět

A pak zas poskládám no a ty budeš zpět

Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř

Na tisíc malej kousků rozložim si svět

A pak zas poskládám no a ty budeš zpět

Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř

Le persone diventano adulte

Perché non c'è abbastanza comprensione

E sto cambiando anche io

Sto sognando in quel momento

Nasconditi sempre sotto le ali di un'ala

Quando sospetta che stia piovendo sulla sua anima

Mi saluta dall'alto

E il cuore batte forte

Lei è kfjetina e l'unica

In cosa credono

Ci si può fidare di quelle bestie

Che i cespugli spinosi non riescono a dormire

C'è un buco in mezzo al cielo

Ed è la fede in esso che lo apre

Spostati con mondi alieni

Come un proiettile

Sono soggetto a te, sono soggetto a te

E tu sei l'unico

Bottiglia non bevuta

Nascosto in una copertina in trilobite

Ho una frase sulla punta della penna

Che resterà fino a sera

Non detto, altrimenti perde il prezzo

Non voglio essere l'autore di frasi

Come l'acqua di dighe rotte

Mi rapisci, mi rapisci

Spezzerò il mondo in mille piccoli pezzi

E poi l'ho rimontato e tornerai

Sarò più saggio e tu sarai più felice, credimi e basta

Spezzerò il mondo in mille piccoli pezzi

E poi l'ho rimontato e tornerai

Sarò più saggio e tu sarai più felice, credimi e basta