Nina - Tomas Klus

Dnes v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno

Já vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout

Jak při každém slově přivíráš víčka

Prosím vyslyš moji zpověď, už jsme starý na psaníčka

Jsem bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu

Já vím, že nejsi rád a že je ti to k vzteku

Chci ti všechno říct a pak se někam schovat

Třeba pochopíš, jak je těžké nemilovat

Zase zrychlil se mi dech, jak maratónským běžcům

Co je to za příběh, bez lásky, bez milenců

Nemáš slov, patrně všechna patří jiným

Prosím proměň mě s nimi, ve sny, v gesta i činy

A já tu zůstanu, ztracené malířské plátno

Třeba se vrátíš a já zas nechám se napnout

Prosím maluj mě, tvoř, k obrazu svému

Nech mě shořet, už nikdy o nás nemluv

Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran

Jsi ten, kdo vchází nepozván

Jsi zvuk když padnou minarety, slzy múz

Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran

Ačkoli nechci, jsi ve mně uschován

Jsi zvuk když padnou minarety, slzy múz

Až splynu se vzduchem, nechám rozplakat nebe

Budu vším tím, co lidi k propasti svede

Budu Krysařovou flétnou a ozvěna v tvé duši

Pak ptáci tiše vzlétnou, by nedali tušit

Že se nebe nakloní a zapře se světem

Tvé černé svědomí poprvé promluví k obětem

Nerovných bojů tvé sebestředné války

Srdečních nepokojů, cos pozoroval z dálky

Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran

Ačkoli nechci, jsi ve mně uschován

Jsi zvuk, když padnou minarety, slzy múz

Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran

Jsi ten, kdo vchází nepozván

Jsi zvuk, když padnou minarety, slzy múz

Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran

Ačkoli nechci, jsi ve mě uschován

Jsi zvuk, když padnou minarety, slzy múz

Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran

Jsi ten, kdo vchází nepozván

Jsi zvuk, když padnou minarety, slzy múz

Ho gridato il tuo nome dal sonno stanotte

So che non ti piace, ma non puoi dimenticarlo

Come chiudi le palpebre ad ogni parola

Per favore ascolta la mia confessione, siamo vecchi alla busta

Sono una creatura a vapore acqueo, viva solo dal tuo respiro

So che non ti piace e che ti fa arrabbiare

Voglio dirti tutto e poi nascondermi da qualche parte

Forse capirai quanto è difficile non amare

Il respiro mi si affrettò di nuovo, come i maratoneti

Che storia, senza amore, senza amanti

Non hai parole, probabilmente appartengono tutti ad altri

Per favore, trasformami con loro, in sogni, in gesti e azioni

E rimarrò qui, perduta tela pittorica

Forse tornerai e io sarò di nuovo teso

Per favore dipingimi, crea, per la tua immagine

Lasciami bruciare, non parlare mai più di noi

Sei mio, sei sangue di tagli

Tu sei quello che entra senza invito

Suoni come minareti che cadono, lacrime di muse

Sei mio, sei sangue di tagli

Anche se non voglio, sei trattenuto in me

Suoni come minareti che cadono, lacrime di muse

Quando mi fondo con l'aria, lascio piangere il paradiso

Sarò ciò che conduce le persone verso l'abisso

Sarò il flauto dei topi e l'eco nella tua anima

Poi gli uccelli decollano tranquillamente, non ne avrebbero idea

Che il paradiso si inclinerà e rinnegherà il mondo

La tua coscienza nera parla per la prima volta alle vittime

Le lotte ineguali della tua guerra egocentrica

Rivolte del cuore che hai visto da lontano

Sei mio, sei sangue di tagli

Anche se non voglio, sei trattenuto in me

Suoni come minareti che cadono, lacrime di muse

Sei mio, sei sangue di tagli

Tu sei quello che entra senza invito

Suoni come minareti che cadono, lacrime di muse

Sei mio, sei sangue di tagli

Anche se non voglio, sei trattenuto in me

Suoni come minareti che cadono, lacrime di muse

Sei mio, sei sangue di tagli

Tu sei quello che entra senza invito

Suoni come minareti che cadono, lacrime di muse