Ty Ptáš Se Mě - Jaromír Nohavica

Sedíme v křeslech půl na půl

a rozpaků jsme plni,

od ruky k ruce celý stůl,

sedíme v křeslech půl na půl

a měsíc v záclonách se vlní.

Ticho visící u stropu

má křídla netopýra,

noc vyskakuje z příkopu,

ticho visící u stropu

do hrnku trnky sbírá.

Ty ptáš se mě

a já ptám se tě

a mlčíme oba,

neboť málo slov je na světě,

ty ptáš se mě

a já ptám se tě,

každý jinou řečí

na jiné planetě.

Pohledy z očí do očí

a tmu křižují blesky,

jdou vlci dolů úbočím,

pohledy z očí do očí

a nebude už hezky.

Slova, která si neřeknem

se nevyřčená vrací,

žebráci v šatu nepěkném,

slova, která si neřeknem,

jsou mrtví ptáci.

Ty ptáš se mě…

Bodáme koně do slabin,

ať rozběhnou se v trysku

a rudé plody jeřabin,

když bodnem koně do slabin,

se mění v zrnka písku.

Sedíme v jednom pokoji

s květinou v umyvadle,

slavkovské pole po boji,

sedíme v jednom pokoji

a počítáme padlé.

Ty ptáš se mě…

Ci sediamo su sedie metà e metà

e siamo pieni di imbarazzo,

di mano in mano tutta la tavola,

ci sediamo su sedie metà e metà

e la luna nelle tende increspa.

Silenzio appeso al soffitto

ha ali di pipistrello

la notte salta fuori dal fosso,

silenzio appeso al soffitto

raccoglie le more in una tazza.

Mi chiedi

e te lo chiedo

e siamo entrambi silenziosi,

perché ci sono poche parole al mondo,

mi chiedi

e ti chiedo

ognuno una lingua diversa

su un altro pianeta.

Occhio per occhio

e il lampo attraversa le tenebre,

i lupi scendono dal pendio,

occhio per occhio

e non sarà più bello

Parole che non dirò

i ritorni non detti,

mendicanti in abiti brutti,

parole che non dirò

sono uccelli morti.

Mi chiedi…

Pugnaliamo i cavalli all'inguine,

farli correre nel getto

e bacche rosse di sorbo,

quando pugnalerò i cavalli all'inguine,

si trasforma in granelli di sabbia.

Ci sediamo in una stanza

con un fiore nel lavandino,

campo di Austerlitz dopo il combattimento,

ci sediamo in una stanza

e contiamo i caduti.

Mi chiedi…