Stín stíhá stín - Michal Horacek, Petr Hapka, Richard Muller

Je skoro púl šestý ráno, znovu nastáva tá chvíle

Kdy musím vstát a začít hledat hřeben, boty čaj a brýle

Ty ovšem především, neboť venku se zatím valem chýli k velkému seriálu

Ja očekávam další díly

Stín stíha stín, v závratném panoptiku podzimního rána

Stín stíha stín, úsvit rozkročil se jako slavobrána, nad tím vším

Otvíram lóži, kterou je mé okno v druhém mezanínu

A hledím na scénu, již kdosi pojal celou barvé cínu

Přemítam, kde se skrýva třeba světležlutá, nebo bílá

A támhle pod deštníkem je možná slabost, možná síla

Stín stíha stín, v závratném panoptiku podzimního rána

Stín stíha stín, úsvit rozkročil se jako slavobrána, nad tím vším

Šest kloboukú - se sune napříč jizdní dráhou

Šesť kloboukú v 6:00 chváta Prahou

Nač asi pod krempami, myslí ti mi taujuplní známi?

Na všechno, nebo na nic?

Nebo snad na boky stejné dámy?

Stín stíha stín, v závratném panoptiku podzimního rána

Stín stíha stín, úsvit rozkročil se jako slavobrána, nad tím vším

To viete pani Hanka.

A vy už nechcete, aby som vám hovoril pani, takže Hanka.

Keď ja vás strašne rád počúvam.

Ako rozprávate, ako dýchate, ako žijete.

A preto som strašne rád, že ste na tejto platni

Tak už je púl sedmý.

Světlo rázně cuklo drapérii

Proč chtít znát příliš?

Z čaje začne stoupat pára

V ní se skryj — před tím vším

Sono quasi le 6:30 del mattino, è di nuovo quel momento

Quando devo alzarmi e iniziare a cercare pettine, scarpe, tè e bicchieri

Tu, però, soprattutto, perché la grande serie è ancora in uscita

Sto aspettando più parti

L'ombra insegue l'ombra, nel panopticon vertiginoso di un mattino d'autunno

L'ombra insegue l'ombra, l'alba si stende come una porta di gloria, su tutto

Apro la scatola che è la mia seconda finestra del soppalco

E guardo il palco, qualcuno ha già preso tutta la latta colorata

Mi chiedo dove si nasconda il giallo chiaro o il bianco, per esempio

E laggiù sotto l'ombrello c'è una possibile debolezza, una possibile forza

L'ombra insegue l'ombra, nel panopticon vertiginoso di un mattino d'autunno

L'ombra insegue l'ombra, l'alba si stende come una porta di gloria, su tutto

Sei cappelli: scivola lungo la pista

Sei cappelli alle 18:00 attraverso Praga

Che ne dici di sotto la frangetta, pensi ai miei conoscenti taujuple?

Tutto o niente?

O forse sui fianchi della stessa signora?

L'ombra insegue l'ombra, nel panopticon vertiginoso di un mattino d'autunno

L'ombra insegue l'ombra, l'alba si stende come una porta di gloria, su tutto

Sai quella signora Hanka.

E non vuoi che ti chiami più signora, quindi Hanka.

Quando mi piace davvero ascoltarti.

Come parli, come respiri, come vivi.

Ed è per questo che sono così felice che tu sia su questo disco

Bene, sono le sette e mezza.

La luce scuoteva violentemente il drappo

Perché vuoi sapere troppo?

Il vapore inizia a salire dal tè

Nasconditi dentro - da tutto